Přidat názor k článku Homolky u moře

Já tam taky byla. A všechno je to pravda!!! Jen jsem si to možná víc užívala. Jediné, co bych ochotně vynechala je cesta tam a zpět. To opravdu nemusím. Ale to ostatní - teď s odstupem zvlášť! - bylo moc fajn. Ale mne netrápily ani plavky, ani moje vlastní postava, která má do ideálu daleko. Fakt je, že tam bylo dost horších a také to přežily. A naše mladá má figurku jako lusk. To trauma je úplně zbytečné!!! Holky byly úžasné. Měly tolik zážitků, že se snad zapomněly i hádat. Sbíraly kamínky, mušličky, stavěly hrady z písku a hráze k rybníčkům. Večer v osvětleném přístavu hopsaly na trampolině jako panáčkové a výlet na lodi je nadchl. Zodpovědnost za děti je nutná, protože jde o jejich bezpečnost, ale - jak říkala moje babička - nic se nemá přehánět. Aby člověk mohl vnímat to pěkné, musí mít dobře otevřené oči a to se nedaří, když má pořád z něčeho obavy. A tak se naučme užívat si to dobré, co nám život poskytuje. Něco se povede, něco méně, něco třeba vůbec ne, ale nejdůležitější nakonec je to, jak se na to díváme, jak to sami bereme a jaké poučení si z toho eventuelně vezmeme. A z tohoto pohledu to byl výlet jako řemen.