No, já jdu na vše po selsku a s mou (dosti oulocitnou) intuicí, takže kolem miminek skáču a nikdy je nenechávám plakat, pořád je mám u sebe a snáším jim modré z nebe, i za cenu, že nemám čas si dojít ani na záchod :-). Takže žádné knihy na výchovná témata "jak naučit dítě spát" apod. nedodržuji. Je to ale zajímavé číst.
Mezi četné propagátory takovýchto metod patří i moji rodiče, takže je to pro mne stále žhavé téma (jak ubránit naše děti před jejich metodami). Sice myslím, že žádnou takovou knihu rodiče nikdy nečetli, že spíše jejich chladná důslednost by mohla nějakou takovou novou komplexní metodu vyvinout :-)))). Výchovně mne vedou až doposud opravdu velmi důsledně (skoro spolu nekomunikujeme, ačkoliv já bych chtěla). No, vidíte, příznivci těchto metod, jak dopadnete???? Dokud nezmeníte přístup, citlivější děti psychicky ztrácíte!
Metod podobného typu je už přehršel, a všechny mají společný cíl - aby to dítě neotravovalo, aplikovanou za cenu jeho omezení až těžkého poškození. Jen co znám já: stará známá Klímová-Fugnerová, omezující metoda pevného objetí, Estivill a teď Karp...
Ten Estivill, to je síla už od pohledu. On s vážnou tváří propaguje, že tříměsíční dítě je vypočítavé, a proto pláče ( o tom, že by mohlo být nešťastné, není ani zmínka). A radí, že mu na to nemáme skočit, a jak zvládneme tu příšernou vypočítavost dítěte, abychom ho naučili být samo a spát. Místo své přítomnosti mu nabídneme různé umělé náhražky a budeme důslední. (Důsledně necitelní). No už od pohledu je to psychické týrání, úplná hrůza. Ale tenhle Karp, tak ten je ještě víc nebezpečný, protože to zpočátku jako týrání nevypadá. Jsou to nejdřív samé medové řečičky o piplání miminka a šťastném dítěti, div že slzy jeho čtoucí matce neukápnou, ale pak se z toho vyklube skryté sprosté týrání. Sprosté týrání ve jménu dobra dítěte :-). Tak to my nemusíme až do Ameriky, to máme doma, protože naše Klímová-Fugnerová byla ještě lepší. Obě ty metody jsou variací na její rady z padesátých let, a které ona sama k stáru odvolala.
Předchozí