Kamarádka mi líčila vtipnou příhodu z pražské porodnice v Podolí. Asi třetí den po porodu ji dětská sestra z oddělení šestinedělí pozorovala, jak dítě šněruje do zavinovačky, nespokojeně u toho funěla, a pak na ni vyjela: "Jak to dítě, proboha, maminko, zavazujete?" Kámoška na ni nechápavě zírala a sestra pokračovala: " To nevíte, že zavinovačka se má zavazovat odshora dolů?" Když jí kamarádka odpověděla, že fakt neví a nikdy by ji nenapadlo, že na tom záleží, dostalo se jí odborné přednášky o správném postupu při zavazování zavinovačky odshora dolů (nebo možná to bylo odspoda nahoru).
Já jsem si tedy taky myslela, že zavinovačka je totální přežitek, že ji nikdy nebudu používat, a když mi maminka pár dní před předpokládaným termínem porodu (bohužel hodně dní před dnem skutečným) dovalila pět naškrobených nažehlených krajkových zavinovaček,ťukala jsem si v duchu na čelo. A pak jsem malého dva měsíce ze zavinovačky skoro nevyndavala - a byl tam úplně spokojený. Mně to také přišlo jako dobrá věc - dobře se mi držel při kojení, a neměl možnost si tolik drásat obličej (což byla jeho oblíbená kratochvíle už od prvního okamžiku, kdy přišel na svět). Když už byl trochu větší, stačilo okolo něj v postýlce trošičku přitáhnout deku a spal během pár vteřin.To jsme dělali jen přes den, protože v noci snad do čtyř měsíců spal takřka úplně bez pohnutí (pamatuju se, jak jsme si z toho s manželem dělali srandu, když jsme si šli lehnout, a prcek sebou cuknul, řešili jsme, jestli nevolat pohotovost).
Předchozí