Přidat názor k článku Kojení – dovednost, kterou ovládla většina matek všech dob a kultur, tak proč ne já?

Popsaná situace mi v mnohém připomíná dobu před necelým rokem. Pokud pominu to, že dcerka přišla na svět císařským řezem 16 dnů před termínem a přes opakované žádosti mi ji přinesli na první přiložení po sedmi hodinách (sestry měly moc práce), sací reflex moje dítě prostě nemělo. Nedařilo se nám přiložit, to se podařilo vždy až tak po 15 až 30 minutách. V porodnici Káťa zdánlivě pila s pomocí kloboučku, celkem jsme přibíraly, ale bradavky byly zoufale rozpraskané, bolest asi popisovat nemusím. Po návratu z porodnice jsme putovaly zpět do nemocnice asi po necelých dvou týdnech pro neprospívání. Káťu jsem neustále převažovala, vypila ode mne za 1/2 hodiny asi 25 - 35 ml mléka. Tak jsme najely na režim s odstříkáváním - z počátku jsem ze sebe taky moc mléka "nevymačkala", ale postupně to bylo lepší. Znamenalo to ovšem 1/2 hodiny kojení, 1/2 hodiny dokrmování ze stříkačky po prstu a později cévkou pro novorozence (doporučení kamarádky, nikoliv lékařů) a 1/2 hodiny odstříkávání mléka - po vyzkoušení několika odsávaček jsem zůstala u ručního odstříkávání. Maratón to byl šílený a vyčerpávájící, ale vyhrály jsme jej :o) V pěti týdnech Káťa udržela bradavku bez kloboučku, (bradavky se začaly hojit) a ve dvou měsících už o dokrmování nestála. Zkrátily jsme tedy intervaly kojení a od té doby si můžu vychutnávat to, že moje holčička ode mne pije sama - dokud o to bude stát, bude mít mateřské mléko k dispozici.
Fandím každé mamince, která se alespoň pokusí poprat s tím, když se kojení dané přírodou nedaří, věřím tomu, že vždycky se to asi vyhrát nedá...
Kojení zdar!!! :o)

Teri