Přidat názor k článku Co bychom měli vědět o epilepsii

lezl jsem inetem a dolezl až sem. sám mám epi od 20 let, takže celkem 28 let.
moje takový poznatky a nejde jen o dítě:
- první projevy buď nemůže pohnout třeba rukou a když nereaguje(jak kdyby tu chvilku nebyl). tento stav se prodlužuje a může trvat i rok s různou četností. až dojde k ...
- první velký záchvat začíná stejně jako malý. A jaký je vývoj? nekontrolovatelný pád a pohyby rukou a nohou. dochází k pokousání jazyka nebo jeho zapadnutí, někdy pěna u úst. člověk o sobě neví nic a záleží na jeho okolí co a jak s ním bude. to že se lidé koušou třeba do ruky? z vlastní zkušenosti jsem to dělal pro odvrácení záchvatu
- probouzení s velkou únavou a někdy i bolestí hlavy(byli časy, že i celý den jsem potřeboval na zotavení), celková dezorientace.
Co mě pomohlo?
1. lidi v mém okolí a moc
2. doktoři a čas - léčí tělo i duši chvilku trvalo než se našli léky a na vše doktora se zeptat a pravidelně k němu chodit a mluvit co a jak
3. najít si sám co mě a jak pomáhá a nepomáhá(není vždy pravda, že velká fyzická únava vede k záchvatu ve spánku, u mě naopak lehký spánek ...)
4. v žádném případě alkohol a nepravidelnost v životě(hlavně spánek)
5. neschovávat se a přežít se dá vše, dát to svému okolí vědět, vzájmu vlastního života :-)(příbuzní a okolí spíš snesou epi jak rozvod)
6. koníčky a umět si udělat radost v životě(já si kupuju kindrvejce pro radost a dávám si je v práci pod monitor, aha na PC bych taky neměl dlouho koukat , ale já na něm v práci i doma dělám :-)))
7 mě to pomohlo změnit pohled na život a lidi. vzalo mi to práci co jsem měl rád, ale mám jinou. oženil jsem se(i s tou epi) a mám tři holky a už i vnučku. A tak nebýt epi kdo ví jak bych na ten život koukal :-). a konec