Když je mým dětem smutno, beru je do náručí a držím je PEVNĚ. Starší ke mně zpravidla běží a brečí přitulit, přitulit.
Běžně svou mladší dceru uklidňuji v šátku při chůzi, popř. na míči. Starší jsem tak uklidňovala taky. Nedávno jsem svou plačící dcerou třásla fakt silně. I když jsem měla potřebu říct svým kamarádkám, jaká jsem hrozná matka, nějak mne nepochopily. Každé se to někdy stalo taky. Ale děti jsme uklidnily (fakt to zabírá). Pochlubila jsem se i naší pediatričce - smála se, že každému praskají někdy nervy, chce to prý trénink, jestli chci, půjčí mi své puberťáky.
Obě mé dcery v určitém věku velmi dobře usínaly za zvuku vysavače. Byla jsem ochotna luxovat každý den!!! Když se narodila první dcera, koupila jsem si elektrický zubní kartáček, protože jsem si řikala, že si s nim přece jenom vyčistím zuby rychleji, než se dotočí kolotoč. Rázem přestalo být nutné kolotoč natahovat, vrnění zubního kartáčku bylo mnohem lepší. S cirkulárkou mám zkušenost jenom jednu (dcera spala v bezpečné vzdálenosti v kočárku, aby na ní nelítaly třísky). Jenom tu motorovku jsem jaksi nevyzkoušela....
Jo, jo sociálku na mě
Předchozí