Když mi v porodnici jedna sestra mimčo zavinula, hned po jejím odchodu jsem ho uraženě rozbalila, protože jsem měla dojem, že ho takto teda omezovat nebudu. Než jsem se naučila "číst" projevy svého syna, tak jsem nepoznala, že je unavený a přetažený a že je čas dát ho spát. Nějak naivně jsem si myslela, že až bude unavený, tak se zklidní, zavře oči a usne. Naopak - předváděl velkou motorickou aktivitu. Já jsem se tedy snažila dát mu dostatek zábavy, podnětů - aby nestrádal, což celou situaci ještě zhoršovalo. Když jsem se dovtípila, že je to únava, uložila jsem ho, ale jeho tělesný neklid, pohyby končetin mu usnout nedovolily. Teprve zavinutí pomohlo, syn během chvilky - bez řevu - usnul. Tak jsme asi měsíc zavinovali, potom se naučil usínat sám.
A k té kolice ve 4 měsících....už by čistě břišní problematika téměř být neměla, protože bakteriální osídlení střeva, síla břišní stěny a střídání polohy záda/bříško mělo udělat své...takže tzv. dětská 3 nebo 4měsíční kolika je hodně o té nadstavbě, na kterou práve ty utišovací metody zaberou. I když název "metody" mě vždycky rozesměje, babička určitě při použití povijanu neměla pocit, že "praktikuje metodu".
Předchozí