Přidat názor k článku Kterak skromná vesnická dívka ke štěstí přišla

Ahoj, přečetla jsem si celou diskusi k článku, který mě mimochodem skoro dojal až k slzám, když jsem si vzpomněla na svoje těhotenství, o porodech se raději nezmiňuji, ale abych se vrátila zpět. Mám sestru, které bude letos 34 let, je bezdětná, po přečtení článku "Je mi 33 a jsem bezdětná" jsem v některých pasážích nevěřícně kroutila hlavou a chtěla pisatelku nějakým způsobem "osočit", pak jsem si přečetla tento článek a jak už jsem řekla i celou diskusi a pochopila jsem, jak může být těžké pro někoho neustále otázky a dotazy, kdy konečně budou mít dítě, že nikdo nikdy nebude do světa vytrubovat, že jim to nejde, ale "schová" se za přijatelnou "výmluvu", že musí šetřit na to, či ono, že kupují dům apod. Toto jsou teď "výmluvy" mé sestry, která je velice úspěšná v kariéře a při tom může být důvod někde jinde,nebo doopravdy chce být bezdětná, taky chápu, že ji asi není dvakrát příjemné, že já už mám děti dvě, nebo se bojí porodu (ani jeden můj porod nebyl růžový, ale o tom se tady nechci zmiňovat). Jsem mladší než ona (letos mi bude 27) a početí byli velice rychlé.Takže ještě jednou, díky, že jste mi otevřely (i) oči.