Já se musím zmíněného autora zastat, protože některé jeho rady jako uklidnit dítě zvukem puštěného vysavače či natřásáním jsme u nás doma praktikovali a nejpřijde mi, že bychom svoje miminko nějak týrali. Autorka článku zřejmě má klidné miminko, u kterého jí běžné ššš... vystačí. Ale náš chlapeček se dokáže ve chvíli, kdy je třeba hodně hladový a ještě ho k tomu bolí bříško rozplakat tak, že už pak není schopen se k prsu přisát. Proto mu dle rad zmíněné knížky pustím vysavač a na tu chvíli ke kojení ho těsněji svážu, chvíli ho v náruči natřásám a je uklidněný. Nevím, jak jinak bych to v tu chvíli měla udělat a jsem ráda, že jsem si knížku přečetla a něco z ní do naší výchovy aplikovala. A dokonce jsem si přečetla i knihu Nejšťastnější batole a taky mi přijde přínosná, protože umožňuje rodiči pochopit, co se to asi tak s jeho batoletem děje, že tak vyvádí. Postoj autorky článku mi přijde až moc bojovný a útočný. Kniha a rady v ní mi rozhodně jako týrání nepřijdou.
Předchozí