Přidat názor k článku Od porodu doma, přes porodní dům k porodu v porodnici

Já bych měla strach rodit doma. Nikdy mě to ani nenepadlo. Jsem porodní asistentka. Nechci na to nějak zvlášť poukazovat, ale viděla jsem spoustu porodů a není to podle mě nic, co by se mělo odehrávat bez dozoru lékaře. Porod je sice přirozená věc, ale je u něj spousta rizik. Já jsem musela do porodnice několik dní před porodem kvůli krevnímu tlaku. Byla jsem z toho dost špatná. Vždycky, když manžel odcházel, tak jsem brečela. Teprve tam jsem si uvědomila, jak doopravdy člověku v nemocnici je. Určitě budu teď k pacientkám citlivější(nemyslím, že bych předtím nebyla). Porod mi taky vyvolávali. Neměla jsem moc dobré záznamy miminka, tak jsem celý porod byla na monitoru a taky jsem nemohla z postele. To mi taky dost vadilo. Potřebovala jsem chodit. No všechno nakonec proběhlo v pořádku. Malá byla v pohodě. Ale pak nastala kontrola poranění a to byla ta největší hrůza. Ruptura pochvy, ruptura labií. Hodina šití bez umrtvení. Dali mi infuzi s Dolzinem(to je opiát), bez toho bych u toho šití asi omdlela. Představa porodu doma? Ani omylem. Ani by to u mě nešlo, kvůli tlaku mi hrozil císařský řez. Ale to je jedno. Jsem ráda, že jsem rodila ve známé porodnici. Všichni byli moc super. Jestli bude někdy druhé mimi, půjdu tam zase