Přidat názor k článku Rodič s kočárkem - má právo na život?

Ja si dost dobre vzpominam na jednu situaci, pro mne velmi trapnou. Kdyz jsem studovala v Praze vysokou, jela jsem z konecne metrem. Protoze jelo malo lidi, sedla jsem si , vyndala knizku, a normalne jsem se zacetla.. a to tak moc, ze jsem si vubec a vubec nevsimla, ze pristoupila nasttavajici maminka - s radnym pupikem. Vedle mne tehny sedela pani,cca 45-50let a dost hrube na mne vyjela, ze bych snad mohla zvednout prdel a pustit ji sednout.
Mamince jsem se omluvila, myslim, ze to tehdy pochopila. . rikala, ze se take dokaze zacist, ze i prejee :-). Ale ta pani mi lezi v zaludku dodnes, to jak mne osocila - a hlavne jak si dala zalezet, aby to slysela pulka vagonku.
Dalsi zazitek mam z tramvaje v Pllni. Jela jsem z gynekologickeho vysetreni 2 dny pred porodem, a cestu pres celou Plzen jsem stala nad mladikem, ktery civel z okna. Pukpik jsem mu tehny strcila az pod nos. On nic. Az kdyz na jedne zastavce na nej zamavalo nejake devce, rychle se zvedl a povidal... paneboze prominte, to jste do mne mela vrazit a ja bych vas pustil sednout..
Mnohem horsi zazitky mam ale s duchodci. Kdyz jsem cekala druheho syna. Sedela jsem v trolejbusu a starsi pani mi po predlozeni prukazky vykazala z mista, ona je prece duchodkyne - to ze ja jsem byla v sedmem mesici a drzela kocarek s rok a pul starym ditetem si zrejmne nevsimla..
Ale nejlepsi byl starsi pan v TESCU, ktery mi vrazil do bricha nakupnim vozikem a rozkrikl se : "to je ale dneska mladez, stoji cumi a neuhne :-))) - to mne fakt pobavilo (bylo mi skoro tricet)