Přidat názor k článku Rodič s kočárkem - má právo na život?

Nízkopodlažní autobusy jsou sice fajn, ale nejezdí všude. Větší pokrytí mají tramvaje a metro. Na tramvaji se mi běžně stává, že když mě tam někdo vidí s kočárkem, taktně po zastávce ustupuje někam do neznáma. Jednou jsem si už na té zastávce připadala jako svedená a opuštěná, která loví tatínka pro svoje dítě, protože kdykoli se tam objevil nějaký zdravě vyhlížející chlap, začala jsem se připitoměle usmívat a nenápadně se k němu sunout, se záměrem využít jeho potencionálu. Do metra jsem si troufla zatím 2x a to jsem nastupovala i vystupovala na stanici, kde je plošina, která také není všude. Zmiňovaný přestup na B jsem radši ani neriskovala. S ochotou pomoci jsem to zažila tak půl na půl. Zažila jsem jak mladé kluky i starší děduly, kteří se ochotně nabídli, tak jejich opak. Nejhorší zkušenosti mám s důchodcema v autobuse, kteří zarputile sedí na sedadle u prostoru pro kočárek a na zem si dají tašky a tváří se opravdu doooost nevrle, že tam s kočárkem parkujete. Většinou jsou autobusy poloprázdné a oni by opravdu neměli problém se přesunout na sedadlo o půl metru vedle.