Já mám zkušenosti jak z pražské dopravy, tak té meziměstské.
Upřímě řečeno, s kočárkem se mi to zdá do jisté míry lepší než v těhotenství. V MHD se vždycky najde někdo, kdo pustí sednout těhotnou, protože sám příští stanici vystupuje, ale v meziměstském autobusu, který jede půl hodiny bez zastávky, nikdo ochotný ke vstávání není. Navíc jsem si musela hlídat, abych některé lidi nezvedala ze sedadla příliš často. Někteří dokonce během mého těhotenství začali jezdit vzadu, protože tam jsem se nedostala. A v MHD si lidi zase nevšimli, že jsem těhotná, dokud jsem nebyla asi v sedmém měsíci. Podotýkám, že od 6. týdne jsem nedopla kalhoty, takže malým bříškem to rozhodně nebylo.
A teď ježdění s kočárkem v metru:
Pátek, 4 hodiny odpoledne, přestup na Florenci: Ejhle, u schodů náhle nebylo vidět živáčka, až na jednu paní - také s kočárkem, ta mi nabídla pomoc.
Nádraží Holešovice, výtah: Jezdí tak pomalu, že kdyby v každé soupravě metra byla jedna maminka, která by ho chtěla použít, byla by tam brzy pěkná fronta.
Starší pánové: většinou mi nabídnou pomoc, když mám kočárek naložený věcmi na tři dny, protože jedeme k babičce. Zato mladíci, kterým by váha kočárku nedělala potíže, mě prostě nevidí.
Eskalátory: Pokud možno se jim vyhýbám, raději jdu po pevném schodišti (např. na Hájích). Pokud po nich jet musím, požádám vždycky někoho o pomoc. Koneckonců, podle přepravního řádu musí kočárek jistit dvě osoby! Většinou ty lidi nechápou, co po nich chci, tak jim to vysvětlím a oni to zvládnou. Hlavně nikdy nešetřím díky a chválou. Nikomu nedovolím kočárek obcházet, ostatně, když ho drží dva lidi, tak to ani nejde.
Přeju hodně trpělivosti, snad se jednou naše společnost změní k lepšímu.
Předchozí