Přidat názor k článku Rodič s kočárkem - má právo na život?

Bydlím v Praze ale naštěstí metro nemusím používat, jezdím tramvají či autobusy. Já si vždy autobusový spoj raději vybírám, podle toho, zda pojede nízkopodlažní. Při čekání na zastávce se ode mne většina odvrací ale i tak je spousta lidí ochotní pomoci a při požádání mě nikdo nikdy neodmítl. Dokonce jedna paní s taškou v ruce mi chtěla tak horlivě při nastupování pomoci, že jsem to vůbec nečekala a chmátla jednou rukou za kočárek za spoj u zadních koleček. No jo, jenže já měla docela co dělat, abych ten kočárek vyvážila a miminko nevypadlo a i samotnou paní překvapilo, jak je ten kočárek i s miminkem těžký!Bylo to docela až nepříjemné, já hlavně nečekala, že ho vezme, v ten moment jsem se dívala před sebe a do autobusu žádala o pomoc :-(. Jinak jsem co nejdříve používala golfky, které zvládnu unést a nastoupit sama. Teď čekám až skončí zima a syn už také pomaže do golfek. A též mi vadí, že spolucestující na mě koukají dost nevraživě, že jim kočárem zabírám místo a kam se ve všední den, kdy všichni jedou do práce, hrnu. Že nesedím doma na zadku. A starší dceru (4letou)mi také málokdy pustí sednout. V těhotenství na mě taky koukali jak na sedící zjevení. A co se týče ostatních matek na MD, také se mi zatím nepodařilo s nikým navázat nějaký bližší kontakt. Akorát občas člověk hodí řeč ale tím to končí a další "schůzka"už se nekoná a končí to u nashledanou. Je to škoda.