Přidat názor k článku Rodič s kočárkem - má právo na život?

Článek se mi zdá trochu přehnaný, ale jinak souhlasím.
Kolikrát já jsem stála na peróně na Chodově u schodů a čekala, až mi někdo pomůže. Plošina pro kočárky a vozíčky bývala často rozbitá.
Stojím s kočárkem a starší dvouletou dcerou u schodů, kolem mne chodí skupinky lidí vystupujících z metra a já se snažím někoho "odchytit":
"Dobrý den, promiňte.." Nestihla jsem to, dotyčný už je o pět schodů výš.
"Promiňte, prosím, mohl byste..." zase nic, ten bral schody dokonce po dvou.
"Dobrý den pane, mohl byste." Pán zřejmě špatně slyšel nebo viděl nebo obojí.
Všichni přešli a my stále stojíme na stejném místě a už není komu říct. Mám čekat osm deset minut na další metro, další lidi? Dole je zima, průvan.
Pouštím starší dceru, beru kočárek do náruče a pomalu stoupáme. Dcera leze po čtyřech. V polovině schodiště toho mám plně zuby. Odpočívám a čekám na dceru. Nahoře dceru očistím vlhkými ubrousky, vydýchám se a můžeme se vydat .... k dalšímu schodišti.
Dnes je situace na Chodově lepší,ze vstupního vestibulu na povrch vede výtah. Ale stejně.
Také je mi trochu nepříjemné říci si o pomoc s kočárkem, když je venku blátivé počasí. Je totiž velká šance, že až kočárek do autobusu s pomocníkem vyneseme, budeme mít oba bláto až za učima. To bude určitě rád, že mi pomohl.
Monika, 2 děti.