Jsem z Prahy, jezdim hodne casto s kocarkem a temer se mi nestalo, ze by mi s kocarkem nekdo nepomohl. Bohuzel se to vsak casto stava, kdyz jedu z konecne a autobus zrovna neni nizkopodlazni a na zastvace krome me nikdo neni. Jeden ridic je tak neochotny, ze mi pokazde rekl, at si pockam na dalsi autobus, ze to neni jeho povinnosti pomahat s kocarkem. Jako tehotna to bylo horsi, jeste tyden pred porodem jsem musela stat v tramvaji, lide me videli a jen uhybali ocima. Nakonec jsem si o misto rekla.
Na druhou stranu, co me opravdu vytaci, jsou zaparkovana auta hned tesne vedle sebe, kolikrat nemuzu prejit cestu, o parkovistich ani nemluve, tezko se mi pak dava dite v autosedacce do auta. A vubec nejhorsi jsou schody na sidlistich na koncich chodniku, v mistech, kde je absolutne clovek neceka. No uz jsme se naucila kudma chodit, abych se vyhnula co nejvice prekazkam.
Předchozí