Tak já mám asi štěstí, že nejsem z Prahy ani jiného velkého města, naše město má 20 tisíc lidí, všude se s kočárem v pohodě dostanu, jezdí tu jen nízkopodlažní busy...a asi lidé tu jsou jiní než v Praze, takoví otevřenější, sdílnější, v životě se mi nestalo, že by mi někdo s něčím nepomohl, nepodržel dveře s kočárem, nepustil mě, ať starý či mladý, muž nebo žena. A když se neseme v šátku, tak cizí lidi mě na ulici zastavují-převážně muži:)- a říkají jak je to super a ten se teda má, pěkně u maminky, atp:) a cizí maminky s kočáry se povětšinou aspoň setkají poghledem a pousmějí, málokdy s eminem bez povšimnutí.
Takže jsem spokojená, ale je mi jasné, že ve velkém městě by to bylo jiné, hlavně to metro je asi o ústa,...no aspoň vidíte, jaks e cítí vozíčkáři, ti jsou na tom ještě hůř-švagr je na vozíku a má nejrůznější problémy, které by zdravého člověka ani matku s kočárem v životě nenapadly-i malá terénní nerovnost je problém, napadl sníh a silničáři nestíhají? stačí 5 cm, které s kočárem v pohodě projedete, ale vozíčkář maká a stojí při tom na místě-kola se protáčejí...ale to jsem odbočila.
No holky z Prahy, Brna a další, pevné nervy! K.
Předchozí