S kočárkem jezdím po Praze už "po druhé" (poprvé před čtyřmi lety) a nemohu říci, že bych s článkem ztotožnila. ení sice mnoho těch, kteří nabídnou pomoc sami, ale ani to nečekám. naprosto mi vyhobuje, že když někoho požádám, pomůže mi. S odmítnutím jsem se setkala snad třkrát všeho všudy. Snažím se vybírat vhodnou osobu - fyzicky zdatnější muže, není-li - pak i ženu a ne ty, co jsou obtěžkáni mnoha taškami nebo oblečeni v obleku - ani já bych nebyla ráda, pokud bych v kostýmu musela nést kočár, který právě projel bahnem... Nechce se mi věřit, že někdo má tak špatné zkušenosti.
Na eskalátoru jsem zásadně pod kočárem, držet ho před sebou je strašně nebezpečné. Nástup na eskalátor zase tak dramatický není - a to mám většinou ještě s sebou starší dceru, kterou "pustím" nejdřív a za ní nastupuji já. Mnoho lidí se samo nabídne, že starší dceru sveze za ruku. Jízda eskalátorem nahoru je úplně bezproblémů. Sama s kočárekm se snažím najet co nejblíže ke straně, právě, aby lidé mohli bezproblémů chodit kolem....
Předchozí