Ale po přečtení článku mám pouze dvě fantazie. První: máš depku a podle toho soudíš svět. Druhá: jsi chronicky ublížená. Nic jiného mě fakt nenapadá.
Bydlím v té stejné Praze. Metrem s kočárkem + starším, ale stále ještě dost malým dítětem, jse jezdila pravidelně několikrát týdně, pár let předtím jsem jezdila tedy pouze s kočárkem s tou starší. Za všechny ty roky kočáru (celkem 4, tuším) se mi JEDNOU stalo, že mě někdo nevychovaně odmítl a několikrát mi nepomohl někdo, kdo byl po operaci zad apod. Jinak vždy pomohli, více či méně ochotně. Několikrát za ty roky jsem se rafla v tramvaji s někým, kdo měl pocit, že jeho krabice s televizí má větší nárok na místo pro kočárky, než můj kočár. Ale uhnul. Jistou dobu po skončení kočárkových let jsem ještě jezdila s dcerou na ruce (dvouleté dítě se fakt v tramvaji neudrží) - zase jen jednou se mi stalo, že bych dvě stanice stála, jinak vždy na požádání mě někdo pustil.
Bydlím v jiné Praze? Jezdím nějakou jinou MHD? Nebo čím to je?
Předchozí