Přidat názor k článku Rodič s kočárkem - má právo na život?

Jano, já tě tak chápu!!!
Já mám dvojčata a prvních 14 měsíců jsem byla bez auta. Za těch 14 měsíců jsem sama do města vyrazila třikrát. Poprvé v životě jsem požádala paní, zda by mi nepomohla s kočárkem do autobusu, pánové totiž nastoupili, mě si nevšímajíc a já zůstala sama s kočárkem stát před autobusem, ona stála nejblíž u dveří, tak jsem jí poprosila. Paní mi celkem ochotně pomohla, bohužel jí ruplo v zádech. No co mám povídat, ona naříkala a já jsem celou cestu myslela, že se propadnu hambou a taky jsem celou cestu přemýšlela jak vystoupíme.
Jano, strašně se mi chtělo brečet a pláč jsem zadržovala jen silou vůle.
Druhá cesta následovala o několik měsíců později, počkala jsem si na speciální autobus s nízkou plošinou, tenkrát jezdil asi tak jednou za 2 hodiny. Problém nastal při cestě zpátky, autobus s nízkou plošinou mě nevzal, protože byl úplně narvaný a další jel za dvě hodiny. Do obyčejného jsem nemohla nastoupit, protože když jsem si představila, že by se opakovalao něco podobného, jako při mé 1. jízdě, neriskla jsem to.Tak jsem šla pěšky směrem k domovu. Pěšky jsem domů dojít nemohla, protože jsme bydleli asi 5 km za městem a vedla tam jen hlavní silnice, žádný chodník a s dvojčatovým kočárkem bych to neriskla. Došla jsem na poslední možnou zastávku a s ječícíma dětma čekala.
Třetí "výlet" jsem měla jet na návštěvu ke své babičce, což znamenalo cestu ne MHD, ale linkovým autobusem. Klukům byl rok, já jsem si dala na kočáru sedačky za sebou a vyrazili jsme. Absolutně jsem se neodvážila někoho požádat o pomoc s kočárkem, takže před autobusem jsem děti z kočáru vyndala, vyzvedla kočárek, děti nandala a jeli jsme.
Pak jsem několik let jezdila pouze autem. Po několika letech jsem se rozhodla, že vyrazíme za bráchou do Prahy. Klukům byli 4 roky a chtěli jet vlakem, tak jsme jeli. Už to, sehnat místo ve vlaku byl nadlidský úkol, nebyl totiž přistavěný vagón pro rodiče s dětmi. V 1. kupé pán něco asi pracoval, když nás uviděl, vzdychnul, že má důležitý úkol a že takto nebude moci pracovat, tak jsme raději šli dál.Ve 2. kupé seděla paní sama, když nás viděla, utrousila, že to je kuřácký vagón, šli jsme dál, mezitím už byl vlak skoro obsazený.Až na konci vlaku byli ještě asi 3 místa.
Z deseti jízd metrem v Praze jsme seděli čtyřikrát. Já se držela, kluci se drželi mě a povlávali jsme sem a tam.