Přidat názor k článku Rodič s kočárkem - má právo na život?

Lízo,
taky to moc nechápu, v Praze sice nebydlíme, ale máme tam D+B, takže jsme tam relativně dost často. A taky tam nemívám problémy (ostatně ani v jiných městech). Pokud někdo pomůže, jsem ráda, pokud ne, řeknu si o to. Asi nikdy se mi nestalo, že by někdo odmítnul nebo byl hrubý. Kupodivu většinou pomůže někdo sám od sebe - asi působím drobně, křehoučce a bezmocně :-)))). Jednou mi v autobuse jeden pán pověsil na golfky tašku, resp. mrsknul ji na dítě, no tak jsem pak holt vystoupila i s jeho taškou :-). Myslím, že už to nikdy neudělá... :-))
A kamarádit se s maminkami na mateřské jen proto, že jsme obě na mateřské nebo máme stejně staré dítě, tak to taky nedělám. Mám své letité přátele, se kterými jsem se kamarádila dávno před mateřskou, a kamarádím se s nimi i teď. Když se někdo usměje, usměju se taky, když se zastaví a prohodí pár slov, odpovím, ale bohužel řeč povětšinou sklouzne k prdíkům, papání, kakání, hlenům (to je pro mě úplně nejhorší varianta), tak to okamžitě mizím. A hrozné jsou "srovnávací" rozhovory - ten náš (ta naše) už chodí, mluví, maluje, umí číst, plynně hovoří několika jazyky atd. - a CO TA VAŠE? Tak to mizím ještě rychleji.