Přidat názor k článku Rodič s kočárkem - má právo na život?

Bobe,
ač mě vaše příspěvky často zarážejí a nesouhlasím s nimi, tak dnes mi mluvíte (píšete :o)) z duše.
Ano, je to o lidech. Také jsem z Prahy a snad nikdy se mi nestalo, že by mi nikdo nepomohl. Pokud to nikoho zrovna nenapadne, tak slušně požádám a opravdu pomohou. Třeba neskáčou dva metry štěstím, ale prostě pomohou. Jen snad dvakrát jsem oslovila lidi, kteří se mi omluvili, že nemohou pomoci z důvodu že jsou např. po operaci zad...
Nikdy na mě nikdo nebyl sprostý. Jednou mi dokonce pomohl revizor a já s ním laškovala, že mu za to ukážu lístek. Víte co mi odpověděl? Že to snad ani nebude nutné :o).
S eskalátory a jízdou dolů - také jezdím pozpátku, chce to jen trénink a najít si vyhovující způsob a je to o hodně bezpečnější, než mít kočár pod sebou.
Jediná hodně "blbá" zkušenost se mi stala v těhotenství tou dobou již velmi pokročilém, kdy jsem stála nad pánem s novinami a ten mne upozornil, že mu břichem do těch novin strkám a on si nemůže číst. Hele, byla jsem naprosto odzbrojená, i jsem se tomu musela nakonec usmát jakej to byl blb.
Třeba jsem i měla někdy problém, ale je to tak minimální, prostě lidi pomohou, ale i my bychom měly být slušné a milé. To že máme kočár fakt nikoho na zadek neposadí. Takových "hvězd" už bylo...