Přidat názor k článku Rodič s kočárkem - má právo na život?

Tak já tomu moc nerozumím. Zdá se, že tu máme dva rozdílné světy. V jednom žijí většinou samí zlí, škodolibí a neochotní lidé a s nimi tam trpí pár nešťastných a nemohoucích (matky, invalidé...). A druhý, kde žijí většinou lidé samostatní a ochotní pomáhat si navzájem ;o)
Já sama jsem asi měla velké štěstí, že žiju v tom druhém světě. Bydlím kousek za Prahou a všechno zařizování jsem měla vždycky v Praze. Užila jsem si tak spoustu cestování s kočárkem a později s dítětem. A to jak PID tak MHD. A rozhodně si nemůžu stěžovat, že bych se nedočkala někdy pomoci. Takové případy bych snad dokázaly i spočítat na jedné ruce ;o) Pokud mi někdo nenabídl pomoc sám, usmála jsem se na někoho, kdo vypadal dostatečně zdatně a poprosila ho. Odpovědí mi byl v devadesáti devíti případech ze sta úsměv a pomoc ;o)
Pamatuji si i na tramvajáky, kteří vylezli z tramvaje a pomohli nám dovnitř. A rozhodně to není tím, že bych byla úchvatná atraktivní blondýnka, pro kterou se můžou všichni přetrhnout ;o)))
A je pravda, jak už tu několikrát zaznělo, že nejvíc mě překvapili svou ochotou lidé, do kterých bych to nikdy neřekla - podivné existence, které potkat v temné uličce, odevzdám peněženku a modlím se o život ;o)) Takže díky všem lidem, kterým není zatěžko pomoci jiným :o)