Než jsme se odstěhovali z Prahy, jezdila jsem 1/2 roku s hlubokým kočárem MHD. Naučila jsem se postup:
1.Očima vyhledám "kontakt" s vhodnou osobou (zase jsem začala koukat po chlapech, ale z jihého důvodu:-) a s dotyčným si domluvím, co a jak potřebuju.
2. Pokud se oční kontakt nepovede, oslovím vybraného člověka.
3. Pokud dotyčný původně chtěl nastupovat jinými dveřmi, tak si pro něj dojdu! :-)
S úsměvem a poděkováním a s přesnými instrukcemi co a kde a kdy vzít, to vždy šlo!
Jen dvakrát ne, to jsem oslovila v tramvaji chlapíka v záchranářské bundě, který seděl přede mnou a já mu neviděla do tváře - nikdo jiný tam nebyl - ale vyklubal se z něm opilý bezdomovec, který se mi sám omluvil, že asi radši ne :-) A podruhé to byl pán po operaci srdce.
Nevěšte hlavu, pokud nikdo nenabídne pomoc, chtějme ji! Jsou zkušenosti dobré i špatné, i mně bylo často smutno, ale nenechme si tím kazit den, každý den má dost svého trápení!
Channah
Předchozí