Přidat názor k článku Rodič s kočárkem - má právo na život?

Musím se trošku zastat "nekočárkové" veřejnosti. My maminky se totiž taky často nechováme slušně. Nebo alespoň ne vhodně. Spousta ženských s kočárkem neumí říct o pomoc slušně, neumí nabídnout tu lepší část kočárku (rukojeť), neřekne, co vlastně chce...
Myslím si, že je slušné, aby maminka nabídla pomocníkovi rukojeť. Jednak se tím omezí riziko, že pomocník kočár chytne špatně, jednak se sníží možnost, že se pomocník umaže. Kolik mamin to tak dělá?.
A spousta maminek ani třeba neřekne, že pomoc nechce, zatváří se, že je obtěžována.
A na závěr jedna moje zkušenost s babičkou s kočárkem z doby "před dětma". Jela jsem z nemocnice, pro slzy málem neviděla na cestu. Právě mi lékař řekl, že si mám zajet pro věci a vrátit se k hospitalizaci. To miminko ve mě už nežije... Na zastávce MHD stála starší paní s kočárkem a já se usilovně koukala jinam, bylo mi strašně. Přijela tramvaj a paní se na mě obořila: "Tak mi snad pomůžete, ne. Až si povezete vlastní kočár, tak vám budou pomocníci dobrý, teď se radši otáčíte." Pomohla jsem jí, ale sama jsem nenastoupila. Bylo mi strašně.
Ta paní nemohla vědět, co mi je, ale moje slzy vidět musela. Já jsem si pak s děckama dávala zatracenej pozor i na tváře lidí, které chci oslovit o pomoc. Abych taky nešlápla vedle..