Přidat názor k článku Rodič s kočárkem - má právo na život?

Ještě bych chtěla dodat, že já teď v těhu nemám k těm slzám taky daleko. Bydlím mimo město, chodím do práce. Jak už tu někdo psal, nastupuje se do autobusu jedinými dvěřmi, kde se dělá fronta. Chodím prto brzy i o 15 minut dřív než autobus přijede abych prostě byla mezi prvními a sedla si. Beznaděj a bezmoc když tam opravdu jsem první úplně nebo mezi prvními a především důchodci se stejně předemě natlačí a kolikrát se ani neštítí mě žduchnout dolů ze schodů a to vím jistě že je na mě vidět v jakém jsem stavu. Z takových lidí mě je špatně fakt a že jich je požehnaně. Přitom nikdy sem si nevynucovala aby mě někdo pustil sednou a dokonce když to teď někdo udělá tak s díky odmítnu a vydržím to. Jenom se těším na toho důchodce až se bude domáhat sezení, to špatně dopadne, zatím se ale nikdo neodvážil.