Přidat názor k článku Hrajeme s dětmi ruskou ruletu?

Milý Hugo,
očkování se dělí na aktivní a pasivní. Při pasivním se tělu dodají již přímo protilátky a používá se tam, kde je třeba jednat rychle a organismus nemá čas si vytvořit sám protilátky, třeba když se v parku píchnete o pohozenou jehlu a hrozí Vám tedy nákaza hepatitidou B, je možno jí zabránit přímou aplikací protilátek do Vašeho těla - pritilátky virus ihned zneutralizují.
Očkování aktivní - to je to, o čem se tu bavíme - znamená, že dítě dostane buď mrtvý či oslabený bacil či virus, tento není schopen způsobit onemocnění, ale je schopen vyvolat u očkovaného imunitní reakci proti sobě - tj. tvorbu protilátek, imunitní pamět těla je dlouhodobá, nezřídka celoživotní. Takže není pravda, že očkováním se opomíjí první obranná reakce - ona se naopak vyvolává jaksi umělě a nežádoucí účinek očkování jako např. horečka je důkazem toho, že tělo spustilo imunitní reakci a vpravený bacil reaguje.
No a když se pak dítko setká se skutečným bacilem v plné síle je schopno se mu ubránit, protože imunitní systém má paměť a buňky jsou již "vzdělané" a reagují rychle na přítomnost nežádoucího návštěvníka, onemocnění nepropuká. No, a pokud dítko očkované není, onemocnění propukne v plné síle - neboť má před imunitou "náskok", samozřejmě, že po nemoci imunita vznikne také a dítě je chráněno před opakováním téže nemoci.
Problém je v tom, že ne všechny děti mají vynikající imunitní systém, který se i bez očkování všem nemocem ubrání a utuží se jimi. Proto se proti nemocem, kde jsou známy závažné následky či smrtelné průběhy očkuje.
S pozdravem Olga F.