Hrajeme s dětmi ruskou ruletu?

Jsou mámy, kterým očkování nevadí. Možná jim je nepříjemné, že jejich dítě pláče, když je doktorka píchne. Nebo jim vadí, když doma sledují, jak je miminko neklidné a roste mu teplota. Ale jinak vakcíny považují za bezpečnou formu ochrany svého potomka před různými druhy infekčních ohrožení. Některé by nejraději co nejdříve oočkovaly své dítě proti všemu, co jen lze. A nechápou matky, které mají vůči očkování výhrady.

Patřím mezi ty, které se s povinným očkováním nemohou snadno sžít.

Nevadí mi, když si koupím pohlednice UNICEF a vím, že za mé peníze bude možná v Angole holčička očkována proti spalničkám a zachrání se jí tím život. Jsem vděčná za to, že od konce roku 2005 je díky očkování kromě neštovic vymýcena přinejmenším v Evropě také obrna. Myslím si, že lidé, kteří očkování vymysleli a rozšířili je, poskytli lidstvu velkou službu.

Nepovažuji se za radikála. Jsem racionálně myslící žena, mám dvě vysoké, a když jsem byla jako dítě očkovaná, přijímala jsem to radostně jako indiánskou zkoušku odvahy.

Srdnatě jsem na začátku přistupovala také k očkování naší dcery. Když mi paní doktorka doporučila "šetrnou" hexavakcínu, po rozmluvě s manželem jsme s její aplikací dopředu souhlasili, i když měla znamenat větší výdaj z našeho rozpočtu. Ale přece chceme pro dítě to nejlepší, že.

Jenže pak jsem se týden před blížícím se dnem očkování v noci probudila s myšlenkou: "Tak tohle malé miminko má dostat najednou šest různých nemocí, vůči kterým si má vytvořit protilátky? Hm. To mi nezní moc šetrně."

I když jsem tu noc znovu usnula, náhle probuzené podezření vůči očkování už neusnulo. Po rozhovorech s několika lékaři a dalšími maminkami byl můj nečekaný záblesk intuice vyhnout se hexavakcíně potvrzen. Nejde mi ale o to, jakými odbornějšími argumenty než já svou prostinkou úvahou, jsem měla rozhodnutí vzdát se šestinásobné vakcíny podložené. Nejde mi totiž o jednu vakcínu. Od té doby jsem se o očkování dozvěděla více a přeji si, aby se v České republice něco změnilo. A to:

1) Počet očkování do 1. roku dítěte.

Některá očkování by bylo možné dávat dětem později (tbc, žloutenka typu B,...), kdy už mají silnější vlastní imunitu a očkováním nebudou tak rozhozené. To je např. normální v Německu. Tam je sice velmi podobný očkovací kalendář, nicméně rodiče mohou po rozhovoru s pediatrem očkování odložit. Časté je odložení očkování na dobu po prvním, či až po 3. roce života dítěte. Přitom nemocnost je u naprosté většiny nemocí, vůči kterým se v Německu očkuje, srovnatelná či dokonce lepší než u nás.

U nás musí maminky, které si přejí alespoň o trochu očkování posunout, buď uprosit vstřícného pediatra, odcestovat, mít nemocné děťátko, lhát či nalézt jiné postupy.

2) Velké množství povinných očkování.

Od dob, kdy jsme byli očkováni my, co jsme nyní v roli rodičů, se počet povinných očkování zvětšil. Jednotlivé dávky jsou mírnější, ale zato je jich více a děti jsou vícekrát přeočkovány.

Pokud by bylo tak nebezpečné neočkovat, proč v žádné ze zemí původní patnáctky EU (do kterých volně cestujeme) není tolik povinných očkování jako u nás, v mnohých dokonce nejsou povinná žádná?

Ohrožují skutečně všechny nemoci, vůči kterým se povinně očkuje, tak strašně naši společnost, že rodiče, kteří by své dítě vůči ní (včas) neoočkovali, riskují velmi nepříjemná popotahování, až desetitisícové pokuty a další sankce?

3) Chybějící diskuse kolem očkování

Maminky i tatínkové, kteří se začnou o účinky očkování zajímat a diskutovat o něm s pediatrem či dalšími rodiči, se náhle dostávají do pozice "problémových" rodičů. Argumenty, se kterými se jinak setkáváme v čekárnách a v médiích, jsou zcela jednostranné, vyzdvihují pozitiva očkování, ale nezmiňují komplikace a rizika. A jakou diskusí prochází výběr "povinně očkovaných nemocí" a vakcín?

O očkování samém a jeho účincích se můžeme dozvědět spoustu protichůdných informací. Mnoho závisí na tom, jak člověk přistupuje ke světu a jak chápe pojmy "zdraví" či "nemoc" a jejich příčiny. Množství přístupů a obtížnost potvrdit svůj postoj jednoznačnými čísly připomíná diskusi spojenou s homeopatií. Jen s tím rozdílem, že k homeopatovi jít můžeme či nemusíme. Očkování je povinné.

Je šance, aby se současný stav a trend nárůstu povinných očkování změnil?

Farmaceutický průmysl, stát a média

Za každou vakcínu a za "šetrnou" zvlášť, zaplatí stát a milující rodiče tisíce. Zkuste si udělat odhad, kolik se narodilo loni dětí, kolik z nich dostalo kolik očkování, kolik s příplatkem. Kolik na tom asi vydělaly farmaceutické firmy? A kolik jsou ochotny investovat do toho, aby tento způsob povinného očkování byl zachován a neotřesen?

Existují mocná lobby (posílená o fakt, že mohou disponovat argumenty typu: "představte si co by bylo, kdybychom neočkovali", které jsou obecně mnohem přijatelnější, než s čím mohou přijít lobby např. tabákového průmyslu). V čekárnách dětských ordinací se setkáte s dealerkami, které se od upachtěných maminek odlišují vzhledem, svými kufříky a způsobem přijetí u lékařek, aby pak po nich zůstaly mimo jiné vyvěšené plakátky vypočítávající hrozby, které na dítě číhají a vedle toho výhody jejich produktu.

V internetových vyhledávačích po zadání "očkování" najdete spoustu speciálních, dokonale sterilních webových stránek, které očkování ze všech stran podporují, ale jen pár alternativních, které si kladou také otázky. (A na tento článek se jistě objeví nějaká ta "maminka", která mi dá co proto ze svého počítače v marketingovém oddělení nějaké snaživé firmy.) V takovém prostředí je jen malá šance dozvědět se pravdu a malá naděje, že by počet povinných očkování dále nerostl.

Lékaři

Lékaři jsou neprůstřelně hlídáni, aby píchali vakcíny, jako když se střílí. Pokud vůbec o povinném očkování přemýšlejí. Kdyby se náhodou dostali do rozporu se svým svědomím a začali pochybovat o správnosti očkování, jsou zde důsledné sestřičky, neúprosná hygienická stanice, další lékaři a lékařská komora i zákon o ohrožení veřejného zdraví. (Pokud máte to štěstí a nalezli jste ve Vašem lékaři pochopení, nepište a nemluvte o něm, prosím, chraňte jej.)

Rodiče

Zároveň je současný stav udržován nedostatečnou informovaností rodičů a navyklým rakouskouherským (či bolševickým) vztahem občanů k autoritám, v tomto případě lékařům. V případě, že někdo lehce zapochybuje, je strach z nemocí používán jako nástroj, kterým jsou rodiče vydíráni, aby očkování snáze přijímali. Řekne se jim, jak se znovu objevuje nějaká nemoc, jak těžký může mít průběh, že zrovna jedno takové dítě... Už se jim ale nepoví také o nebezpečí naopak z očkování, o kterém standardně varují lékaři v jiných zemích EU, kde se rodiče mohou svobodněji rozhodovat, které očkování a v jakém věku dítě dostane.

Problémovost očkování

Některé argumenty, které se objevují jako protiváha pozitiv očkování jsou například:

• očkování je "podezřelé" z vyvolání některých nemocí či neurologických poruch (hovoří se např. o roztroušené skleróze, autoimunitních chorobách, autismu)
• imunita dětí se (přílišným) očkováním oslabuje
• očkování občas ochranu nevytvoří, po všech varováních pak jedinec žije jako neoočkovaný

Z vlastní zkušenosti a nejbližšího okolí mohu uvést příklad tří různých reakcí na očkování proti TBC. Dcera ji měla "přehnanou", jizva se jí minimálně do 7 měsíce nezahojila. Když kamarádka chtěla nechat syna oočkovat později, lékař zabrnkal na strunu "bezdomovci v tramvaji", výskyt otevřeného TBC a "to chcete miminko vystavit takovému nebezpečí?" Nicméně chlapeček půjde asi ve třech letech na kontrolu a na případné nové očkování, protože se mu jizvička nevytvořila. Tramvají však jezdí bez problémů. Syn jiné kamarádky, kterého oočkovali v porodnici bez toho, aby jí to dopředu řekli, má oficiálně sníženou imunitu, neoficiálně způsobenou právě prvním očkováním.

Otázky

Chtěla bych Vás poprosit, pokud se budete k článku vyjadřovat, zda byste mohli rozšířit diskusi tím, že byste případně odpověděli na následující otázky:

1. Vyskytly u Vás v rodině či u někoho koho sami znáte, komplikace pravděpodobně způsobené očkováním?
2. Víte o nějaké organizaci, či osobách, které usilují o změnu ve způsobu očkování?
3. Máte nějaký návrh, co by se mohlo v této oblasti udělat?

Závěr

Očkování má smysl. Ale jako všechno, má smysl na správném místě, ve správnou dobu a správným způsobem provedené. Hrozby, které v naší části světa dříve hrozily, nyní nejsou naší hlavní hrozbou a zdraví našich dětí je ohrožené jinak, než nač se v současnosti tolik soustředíme.

Znovu a znovu slýchám o tom, jak mají současné malé děti porušenou imunitu, kolik mají alergií. Spousta nemocí, vůči kterým se děti musí očkovat, u nás již neexistuje, ale zato znám smutně mnoho těch, kterým byla diagnostikována roztroušená skleróza, nemoc porušené imunity. Netvrdím, že za všechnu poruchu imunity může právě očkování, ale přála bych si, aby byla možnost dozvědět se o něm a jeho účincích více a pokud o něm pochybuji, aby byla možnost posunout jej na pozdější věk dítěte, více rozložit či u některých nemocí (např. žloutenka typu B) zcela vynechat.

Přála bych si, abychom nemuseli jen spoléhat na štěstí, či osud, že zrovna našemu dítěti to které očkování nezpůsobí větší problémy, než kdyby očkované nebylo. Slýcháme argumenty typu: "Ohrozíte své dítě i okolí, když nebudete očkovat!" Ale neslyšíme (či nechceme slyšet?), že při očkování hrajeme s našimi dětmi ruskou ruletu. Přeji Vašim i svým dětem, aby z toho vyšly ve zdraví.