Re: (NE)OCKOVAT

Olgo, máme nemocnou holku, takže diskusi tč. nestíhám sledovat, natož reagovat.

Píšeš o manipulacích, demagogii, požaduješ přesná čísla. Na druhé straně se tady ve Tvých (a nejen Tvých) příspěvcích objevilo téma hepatitidy B (HB) a jejích rizik, jako důvod pro očkování proti HB již v kojeneckém věku. Příklady, které uvádíš („...Já Vám povím, že Hepatitis B u dětí přechází v nemalém počtu do chronicity, cirhozy a jaterního karcinomu. U dospělých tomu tak již není. Přitom v naší společnosti bohužel narkomané a povalující se stříkačky již nejsou vyjímkou....“), jsou právě ty zdánlivě logické a pravděpodobně znějící „hrozby“, které ale ve skutečnosti manipulací (jsem přesvědčen, že ve Tvém případě nevědomou a dobře míněnou), slovo demagogie mi připadá příliš silné. Jsou jakoby vystřižené z propagačních materiálů farmaceutických firem, aniž by ses (odpusť, teď se strefuji sice do Tebe, ale z dosavadní zkušenosti odhaduji, že se to bohužel týká velké části, ne-li většiny našich lékařů) nad uváděnými příklady kriticky zamýšlela, ověřovala si jejich reálnost v našich podmínkách. Ověření přitom opravdu není těžké: data o počtech nových případů HB (absolutní počty, incidence, stratifikace dle věku, pohlaví i okresu) jsou veřejně přístupná na stránkách Ústavu zdravotnických informací a statistiky (www.uzis.cz), údaje o procentu přechodů do chronicity a dále do cirhózy, případně karcinomu jater jsou součástí běžných učebnic interny či pediatrie. Vyžaduje to asi 30 min. času, aby si člověk udělal obrázek o tom, jak reálnou „hrozbu“ HB pro naše děti představuje... Skro se mi chce použít přísloví o zametání před vlastním prahem...

Zde jsou v rychlosti ona čísla:
Přechod do chronicity: po narození se uvádí v 90%, ve 2-3 letech ve 40-70%, ve 4-6 r. 10-40%, v 7 v 10%, v dospělosti 2-6%. Jinými slovy - v dospělosti se 94-98% nemocných akutní HB uzdraví, bez přechodu do chronicity. Přechod do chronicity také neznamená rozsudek smrti: u dospělých z oněch 2-6% nemocných chronickou hepatitidou B se opět jen u části vyvine cirhóza a zde zase jen u části (5-15%) karcinom jater.

Počty hlášených případů akutní HB v prvních letech života jsou u nás zcela ojedinělé (viz tabulka na konci). Údaj o 90% přechodu do chronicity po narození je tak sice pravdivý, ale nevypovídá nic o skutečném riziku pro moje dítě, pouze vyvolává strach. Údaj o 90% přechodu do chronicity je naopak zcela zásadní pro děti žen, nositelek viru HB (HBsAg pozitivních) – u těch je aktivní a pasivní očkování novorozence proti HB samozřejmě naprosto bez diskuse a díky za ně! Každá těhotná žena je u nás vyšetřována na přítomnost HBsAg, čímž je zajištěna ochrana novorozence v případě pozitivního nálezu HB u matky. Očkování proti HB u kojenců má smysl též, pokud je v rodině někdo nemocný žloutenkou typu B. Ale pro ostatní populaci se u nás pohybujeme v počtech 5-20 záchytů akutní HB na ca 1,5 milionu dětí do 14 let věku za rok, tedy s pravděpodobností řádově 1:100.000!!! (pro zjednodušení zde neuvažuji počty inaparentních průběhů, tedy onemocnění, které se neprojeví, jejich počet je ca vyrovnán počtem HB, která se vyléčí bez následků). Je potřeba kvůli u dětí tak výjimečnému onemocnění vyvolávat mezi rodiči strach? Myslíš si opravdu, že povinné očkování kojenců proti HB je při takovém riziku ospravedlnitelné?

K údajům o hlášených počtech komplikací po očkování v ČR jsem se nikde nedostal. Na německých stránkách institutu Roberta Kocha (www.rki.de), tedy institutu, jehož součástí je i tzv. stálá komise pro očkování, která rozhoduje mj. o zařazení určitých očkování mezi doporučená (a který opravdu nepodezřívám, že by měl něco proti očkování :-)), je velmi přesvědčivá analýza autorů Hartmanna a Keller-Stanislawského, kteří dochází k riziku závažných komplikací na vakcinaci proti HB v poměru 1 případ na 60.000 dávek, tj. 1 případ na 20.000 očkovaných (očkuje se ve 3 dávkách). Vzhledem k tomu, že počet hlášených nežádoucích účinků je jen menší částí skutečného počtu nežádoucích účinků (tzv, underreporting – podhlášenost, se v optimistických odhadech uvažuje v mezích 1:3 až 1:10, tj. jen každý 3. až 10. případ je nahlášen), tak se dostáváme k číslům, kdy riziko závažného nežádoucího účinku o jeden až dva řády převyšuje riziko onemocnění. Ještě stále jsi přesvědčená, že povinné očkování kojenců proti HB je blahem pro naše děti a že rodiče, kteří toto očkování odmítnou, jsou nezodpovědní jedinci?

Situace se pak mění v pubertě, kdy počty onemocnění HB začínají strmě stoupat, především v jednoznačné souvislosti s rizikovými praktikami jak v oblasti pohlavního styku tak i.v. aplikace drog. Tam se jeví očkování proti HB již o něco smysluplněji...

No a k těm pohozeným jehlám na pískovišti: to je opravdu marketingově nesmírně podařená manipulace se strachem rodičů. A je zřejmě tak přesvědčivá, že si ji vzala za svou i spousta lékařů...Jasně – kdo by se, zejména ve větších městech nesetkal s pohozenými jehlami od drogově závislých. Jenomže: v Praze, tedy více než milionovém městě s docela rozvětvenou drogovou scénou, bylo za 3,5 roku sledování zaznamenáno ca 120 případů náhodného poranění odhozenou jehlou, tj. asi 35 ročně. K nákaze hepatitidou B nedošlo ani v jediném případě!

Výše uvedené neznamená, že považuji HB za banální nemoc. Určitě ne. Je dobře, že se o jejích rizicích a závažnosti mluví a ví, ale nevidím jediný důvod, proč se i zkušení lékaři nechají zblbnout dobrými marketingovými argumenty výrobců a neprohlédají jejich prvoplánovou manipulativnost. A znovu, i když doufám, že to z mých příspěvků je zřejmé: neříkám tím, že očkování jako takové je špatné a jsem opravdu vděčný, že jako možnost je k dispozici. Třeba právě pro chvíli, kdy se někdo poraní odhozenou jehlou. Pamatuji-li si dobře, tak to bylo na Tchajwanu (?), v zemi, kde je HB endemická, kde plošné očkování kojenců dramaticky snížilo počty jaterních cirhóz a karcinomu jater dětí za pouhých deset let od zavedení očkování. V takovém případě je očkování jednoznačně požehnáním. Ale to je to, co moc hezky formuluje Viktorie v závěru svého článku: „Očkování má smysl. Ale jako všechno, má smysl na správném místě, ve správnou dobu a správným způsobem provedené.“


Počet Z toho
HB děti do 14 r.

1990 1208 74
1991 959 56
1992 839 44
1993 753 62
1994 710 29
1995 604 8
1996 680 38
1997 557 18
1998 575 19
1999 636 22
2000 604 23
2001 457 8
2002 413 9
2003 370 4