Přidat názor k článku Rodič s kočárkem - má právo na život?

Jano, docela s tebou souhlasím. Praha je anonymní a nikdo si moc druhých nevšímá (což má i kladné stránky, aspoň tak nejdou drby jako třeba na malém městě) a když člověk potřebuje pomoc, často je třeba se ji dožádat. Nicméně já se vždy setkala se vstřícným přístupem. Žádné kyselé ksichty, které popisuje autorka, si nevybavuji.
A pokud jde o to navazování přátelských vztahů s okolními maminami, tak sama za sebe mohu říct, že od doby, co jezdím s kočárkem na vycházky, jsem navázala spoustu nových sousedských vztahů a poznala lidi ze svého okolí, o které jsem se do té doby vůbec nestarala, či případně nevěděla, že existují.
Cestování s kočárkem přináší hodně komplikací, ale já osobně jsem jsem bojovala spíš s technickými překážkami (třeba kočárek na eskalátoru jsem nikdy pořádně nezvládla), než s chováním lidí. (Výjimku teda tvoří důchodci - to je samostatná skupina lidí, pro kterou platí nějaká jiná pravidla komunikace, než co mi jsou známá. To ale platí i jsem-li bez kočárku.)