Přidat názor k článku Rodič s kočárkem - má právo na život?

Jezdím už 2 roky pražskou MHD denně pro dceru do školky přes půl města- vždy busem, metrem (bez výtahu) a tramvají. Nejenže mi na mou žádost oslovený vždy pomůže, ale často se mi stává, že se ochotný spoluobčan nabízí sám nebo bere za kočár,ještě než si stačím říct. Zatím se mi stalo 1x, že mi byla pomoc odmítnuta. Cestou ze školky se dokonce leckdy ochotné paní nabízejí, že sjedou s dcerou po jezdicích schodech, aby se mi lépe sjelo s kočárkem (což nepotřebujeme, ale potěší to) Mimochodem, po menším tréninku jezdíme po eskalátorech úplně v klidu a pohodě (samozřejmě stojíme se starší dcerou POD kočárkem). A to se počítám mezi úzkostné a přecilivělé matky!!! Tak nevím, buď bydlíš v jiné Praze nebo to přeháníš. Co se tvářit trochu uvolněněji? Podle mého soukromého průzkumu reagují spoluobčani lépe na úsměv než na vyčítavý obličej.
Přeju, ať už ti jízdy Prahou nekazí den!