Přidat názor k článku Rodič s kočárkem - má právo na život?

Nerozumím úplně tomu, proč máte trauma z toho, někoho poprosit, když je hnusně, bláto atd. Kočár přece bere za kolečka jen jeden člověk, druhý drží rukojeť, tak proč nevzít za ta kolečka sama a čistou rukojeť nechat tomu druhému?

Jinak souhlasím, že když něco chci, mám si o to říct (i když mně pomoc lidi často nabízeli sami a žádnou špatnou zkušenost nemám). Občas mám z některých příspěvků pocit, že majestát mateřství člověku dává jakési svaté právo, aby mi šli ostatní z cesty nebo mi naopak povinně pomáhali - takhle to teda fakt nevidím. Ostatní mi rozhodně pomáhat nemusejí, ale když zdvořile a pokud možno příjemně požádám, myslím, že mi pomůže prakticky každý. Když nasadím ksicht "koukej mi pomoct a jsi debil, že tě to nenapadlo samotnýho", co asi můžu čekat?

Jo a ještě jednu poznámku k držení kočáru (teď dělám chytrou, ale mně to musel říct nějakej dědula, v životě mě to nenapadlo). Při výstupu do schodů nebo ze schodů je celkem praktické držet kočár rukojetí směrem do schodů a kolečky ze schodů, NE obráceně - dítě se pak dostává vyloženě na šikmou plochu a hlavně pro toho, kdo drží kolečka, je tahle poloha pekelně nepříjemná:-).