Přidat názor k článku Rodič s kočárkem - má právo na život?

Mám tři děti (15,5,1), celkem mohu srovnávat. Maminky nejsou hysterické, netrpí utkvělými představami, mají rozdílné zkušenosti...tolik fakta, lety a praxí ověřená. Vždy jsem kočárek vybírala tak, abych ho zvládla unést i sama, navíc jsem malá. Problém mám v tramvaji, kde vezmu-li kočár (i golfky) oběma rukama, tak ho při své výšce neuzvednu natolik, abych se vytočila mezi madly dveří. Měla jsem za ty roky cestování MHD kočárky všech typů, jezdila jsem i s klokankami, krosnami i šátkem, a setkala jsem se snad se všemi typy reakcí. Jsem asertivní, o pomoc slušně žádám, přesto jsem také několikrát prostě nevystoupila - pána bolela záda, jednou jsem v časovém presu kočár z tramvaje vydrncala po schůdkách - oslovení občané mne pobaveně sledovali ze sedadel, jindy jsem holt čekala na další vůz - s tím nákupem jsem kočár prostě neuzvedla...Ano, mám mnoho kladných zkušeností, podobně jako matky v jiných příspěvcích.
Ale mám jeden zvláštní poznatek, 2 roky bydlíme na Praze 8, předtím na Praze 6. Kolem Petřin, Bělohorské, Hradčanské a Letné, což byly mé nejčastější přestupy, jsem se prakticky nesetkala s odmítnutím, naopak převažovali lidé ochotní sami od sebe. Nyní v okolí Křižíkové, Florence, Palmovky mám výrazně častěji potíže. Že by také záleželo na sociální struktuře obyvatelstva v místních lokalitách?