Ad navádění ke lhaní:
Věro, Sajša psala, "pokud s lékařkou není řeč". Ano, je to skutečně navádění ke lži. Ale co dělat v situaci, kdy s lékařem opravdu není domluva? Vím, změnit ho. Jenomže to je pro rodiče s malým dítětem občas docela náročné, v našem pořád ještě hodně paternalistickém pojetí medicíny. Většinou je to delší proces, než se já jako rodič probojuji vnitřně k tomu, abych bez sevřeného žaludku řekl svému stávajícímu lékaři: nevyhovujete mi, chci jít k jinému. No a mezitím to nějak pytlíkuji, třeba právě takovým drobným podvůdkem.
Pro mne je to jen další argument pro to, aby konečné slovo v otázce kdy a co očkovat měl rodič a nikoli státní úředník stanovující očkovací kalendář, který si z pediatrů pouze dělá svoji prodlouženou ruku. Vlastně se docela divím, že Vy pediatři (jste tuším pediatrička) nejste ti první, kteří proti tomuto systému protestujete? Vždyť jste v tomto systému úplně bezmocní. Vaše svědomí Vám v určitých případech stokrát může říkat, že takto je to špatně (např. očkování novorozenců proti tbc), ale v tomto systému musíte chtě nechtě svému svědomí dát náhubek a jak se hezky česky říká - držet hubu a krok. Nevím, možná se zrovna Vy s naším očkovacím systémem na 100% ztotožňujete a podobné otázky nemusíte řešit. Já znám ale několik pediatrů, kteří z toho mají opravdu těžké mravní dilema a bezesné noci a spousty strachu, když nějakému rodiči vyhoví, nějaké očkování odloží, aby na něj nepřišla hygiena...
Předchozí