Přidat názor k článku Rodič s kočárkem - má právo na život?

Tak to já jsem tři měsíce po narození dcery opět nastoupila na vysokou a protože doma jsem žádný hlídání něměla a hlavně chtěla malou pořád kojit, vozila jsem jí skoro denně z okrajíčku Prahy do centra sebou. Vždycky autobus, metro, tramavaj. Teda nejradši jsem měla metro, protože to jsem zvládala nejlíp. Eskalátory jsem časem měla v malíčku tak, že jsem i jízdu dolů s předchozím otočením se a zacouváním na ně zavládla bez brždění proudu lidí za mnou. Při přestupu v metru je většinou výhodnější ne přestupovat, ale úplně vystoupit z jedné trasy a nastoupit jinudy do té druhé trasy. Tam kamenné schody většinou nejsou. Blbý byly ostrůvky tramvaje, tam jsem před sebou jen řvala ZDOVOLENÍM, abych mohla projet. Ale vcelku jsem celej ten rok, co byla malá na velký kočárku, procestovala v pohodě. Ale to už tak asi u studentek-matek bývá, že mají tolik jiných problémů, že nějaký cestování je nevytáčí. Aspoň u těch, co jí znám.