Přidat názor k článku Rodič s kočárkem - má právo na život?

A ještě k chování dítěte. Učím dceru, že v dopravním prostředku si povídáme potichu, abychom ostatní nerušily. Jsou děti, které jsou problémovější než moje, takže toleruji, když dítko křičí nebo brečí a vidím, že maminka se s tím snaží něco dělat. Důležitá je ta snaha, byť se výsledek třeba nedostaví hned. A také dávám pozor na to, aby dcery nikoho nepokopala, když sedíme. Vždy hlidám, aby měla nohy dole a u mých nohou. Co nemohu vždy ohlídat je situace při výstupu nebo nástupu, kdy ji držím v náručím jednou rukou, druhou se držím a ještě musím hlídat kabelku. Tam opravdu nejsem schopna ohlídat, jestli se o někoho neotřeme. A také jí nezakazuju klátit nohama při sezení. je možné, že občas kopne do sedačky před námi (do sedačky, ne do člověk!) Jenže tohle se korigovat nedá. Dítě nevydrží sedět v klidu, pořád se musí hýbat, i když si povídáme, takže tohle je věc, která může být člověku před námi nepříjemná, ale nedá se s tím nic dělat. Myslím, že je důležité, že dítě nekope do něj, nešahá na něj a neřve mu za hlavou :-)) Když se náhodou stane, že na někoho šáhne nebo ho kopne, vždy se omluvím a dceru buď upozorním, že to udělala nebo jí vysvětlím, co dělat nemá.