Přidat názor k článku Rodič s kočárkem - má právo na život?

Zdravím. Znám i neznám přesně tohle. Jsem z Plzně - ne Praha, ale tak malé to tu taky není. Máme auto a většinou ho používám. Raději si dojedu na velké parkoviště, vyndám kočár,projdu město a zase se vrátím a jedu domu. Občas jedu busem, raději si popojdu na zastávku, kde je zaručeno, že do nízkopodlažního,jiným nejezdím, nastoupím sama, jelikož se dá zajet až k chodníku. Totéž, u nás vystoupím o zastávku dřív. Na konečné bych i z tohoto busu potřebovala pomoci.
Horší bylo, když se mi stalo , že jsem prostě musela MHD. Přijdu na zastávku, tak deset metrů daleko u stánků - vánoční trhy - stála paní od nás. Ale co. Jak mám vědět, zda jede či nejede. Přijel bus, kočár už v něm. Nastoupím k němu a ona na mě řve, že tam byla první. Prostě měla smůlu. Měla stát na zastávce. Já měla 3měsíčního kojence, ona holku co vím, že už sama běhá a do kočáru jí cpe ona, aby jí měla pod "dohledem". Já ale byla ta, co si pak celé vánoce připadala nejhorší na světě. Přitom ten den během 1h klesla teplota min o 5stupńů, tudíž tak na -10. Obvolala jsem všechny kámošky s kočárama, jen abych se ujistila, že to bylo správné. Podle nich ano. Má stát na zastávce. Přitom dodnes když jí vidím, cítím se já jako idiot a ona? Příště už jela s malou normálně bez kočáru. Hlavně, že mně zkazila vánoce. Já jsem přeci stála dobře - na zastávce, kývla na řidiče, zda smím, tak jak to je v podmínkách přepravy uvedeno a pak prostě poprosila tu maminu co už tam byla, zda mohu k ní. Jsem asi přecitlivělá, ale myslím si, že je potřeba se chovat slušně. Dělám vše proto, abych se obešla bez cizí pomoci, ale občas to nejde. A pak jen zírám.