Přidat názor k článku Rodič s kočárkem - má právo na život?

Olgo, mám doma přibližně stejnou věkovou kategorii, takže také vzpomínám, jak jsem s klokankou byla "za exota" (pamatuju si, že se mne jedna paní ptala, zda tam mám panenku...). Lidi mne celkem pouštěli sednout, ale skoro se mi líp stálo. Na první dceru jsem si "klokanku" musela nechat ušít, neb na trhu nic takového nebylo... No a šátky na nošení mimča mne taky minuly. Na eskalátory jsem se taky dost bála, no a "tenkrát" moc bezbarierových stanic nebylo a s kočárkama, které byly "běžně" k sehnání se dost blbě manipulovalo (golfky byly tenkrát "podpultové" zboží...). Do poradny jsme dojížděli ČSAD, takže jsa na poslední stanici - byla sázka do loterie, jestli už v autobuse nějaký kočárek nebude... Pokud ano, měla jsem smůlu, většina řidičů nebyla tak ochotná, aby vzali kočár druhý. Takže klokanka to většinou jistila. Na synka jsem měla bezvadný kočárek, lehounký, skladný... sice byl na tehdejší dobu šíííleně drahý, ale stálo to za to. Jinak ač jsem v tom věku "okolo 40 let", maminkám s kočárky vždycky ráda pomůžu, protože mám na paměti, jak jsem takto bojovala "před lety".