Přidat názor k článku Záchvaty vzteku

Mě se u dětí osvědčilo napodobovat je. Sice jsem si připadla jako cvok, když jsem si k nim sedla na podlahu a začala bouchat kostkou o podlahu, mávat vztekle rukama, ale zabírá to vcelku spolehlivě. Děti na mě zíraly a pak se začaly smát skrz slzy. Sice říkaly: "mami, nedělej to" ve snaze zachovat si i nadále zarputilý výraz tvářa, ale ono je těžké se vztekat a zároveň se smát a navíc, když kýžený efekt se nedostaví... :-)
Lepší než křik je opravdu nečinnost - stojím ve dveřích a dívám se na ně s výrazem naprostého klidu (v duchu mám co dělat, abych nevyjela), popř. začnu mluvit šeptem. Nebo se seberu a odejdu. Když už si dítě dá tu práci a předvede prvotřídní divadelní představení, tak taky vyžaduje patřičné publikum. A nejlépe publikum spolupracující a nahrávající, aby dál mohlo svoji etudu rozvíjet a nakonec vyjít coby hvězda, která získala absolutní převahu nad takovým elévem jako je maminka. Čili: žádné publikum = žádné divadlo.
S válením po zemi v obchodech naštěstí problémy nemám a ve skrytu duše doufám, že nás to už nepotká, děti mám 7 a 3,5 roku, ale to už bych se po nich fakt neopičila:-).
Přeju pevné nervy s vašimi andílky :-)!