Já ji nezavírám, to by se mi taky zdálo moc drsný.
Většinou si sice zavře dveře sama, ale nebere to tak, že je zavřená, spíš vnímá ty zavřený dveře (pokojík) jako soukromí, který je její. Tam se může vztekat, když chce. Ale bez toho publika pak už nechce. Takže ji to pak rychle přejde ;o)
Jediný, z čeho mám někdy strach je, aby si pak nevypěstovala pocit, že některý věci si má vyřešit nejdřív sama v sobě a až pak jít za mnou :o(
Ale je fakt, že já sama to tak dělám taky a možná jsem jen o to nezávislejší ;o)
Předchozí