Přidat názor k článku Hrajeme s dětmi ruskou ruletu?

Olgo, promiňte, ale nerozumíte mi, ani jste se do oné virtuální plicní lékařky nevcítila. Píšete, že VY jste o žádná nadstandardní vyšetření nežádala (což je mi osobně sympatické :-)). Ale co ona kolegyně?

Představte si, v kůži oné plicní lékařky, že víte z první ruky o tom, jak naši vedoucí odborníci z oboru plicního lékařství, Vaše kolegyně a kolegové, již více než 5 let přesvědčují (racionálně, čísly, varujícím nárůstem komplikací,...) pediatrickou společnost a Ministerstvo zdravotnictví, aby se očkování proti tbc posunulo z novorozeneckého období do věku 7.-12. měsíců. V každém případě až po tetravakcíně, protože při aplikaci novorozencům rizika jednoznačně převyšují benefity. A nyní, když se na novorozeneckém oddělení sama ocitáte v roli "postižené", se ve Vás vaří krev. Víte, že máte pravdu. A Vaše svědomí vám nedá, abyste u svého prvorozeného dítěte alespoň nenechala vyšetřit imunitu. Stejně máte trochu špatné svědomí, že ho vůbec necháváte ještě v porodnici očkovat, ale na to, abyste očkování odmítla a nechala ho očkovat až kolem jednoho roku, teď po porodu nemáte prostě sílu. Že byste své dítko proti tbc nenechala očkovat vůbec, Vám samozřejmě nepřijde ani na mysl. Jste plicní lékařka a máte domluvené, že za tři roky na plicní oddělení zase nastoupíte...

Jak se cítíte, co prožíváte, když jste si vyslechla ony sestřičky? Máte vztek? Cítíte se ponížená, i když víte, že máte pravdu? Snad ve vás klíčí rozhodnutí, že musíte sama nějak přispět k tomu, aby se tento pitomý systém změnil? Ale jak a kdy, když teď máte malé dítko a vůbec nevíte, jak to budete zvládat...? Jak se potom asi cítíte a chováte vůči personálu oddělení, když jste si vyslechla, jak o Vás smýšlí?...

Co by zde bylo jinak, kdyby očkování nebylo povinné, nýbrž doporučené?