Markéto,
tak to je přesně Jiřík. Zrovna včera se vytočil nad kostkama, že mu to nešlo, jak by si představoval. Byl hodně unavený a v tomto stádiu mi přijde, že se samovytáčí. Nepomáhá ani v klidu mu vysvětlovat, pomoci mu. Už se nerozčiluju, teda snažím se, někdy mi to taky nejde. Nejhorší je, že jsem ještě nikdy nevydržela, aby ho to přešlo samo. Když už to trvá dlouho a on neustále přede mnou řve a třepe se, tak ho vezmu za ruku a odvedu do pokojíčka. Všechno v klidu. A to si dovolím moc. Tam řve jak tygr, vůbec to nepoleví, vydržela jsem to maximálně 20 min. Vždycky mu řeknu, ať přijde, až se uklidní. Ale to nehrozí. Tak nakonec přijdu já a on je schopný mě ještě plácnout, aby dal najevo svoji převahu. Je to takový malinký souboj kdo z koho. Ale nakonec se vždycky domluvíme. Pak si spolu vykládáme, jestli to stálo za to a nakonec klasicky usne, vyčerpáním. Ono takové řvaní dá pořádně zabrat.
Vždycky, když to pak zpětně analyzuju, tak najdu něco, čím to vysvětlit. Třeba tu únavu a tak. Ale stejně se těším, až z toho vyroste. :-)
Přeji pevné nervy a málo vztekacích záchvatů.
Martina
Předchozí