No, já byla jako malá přecitlivělé dítě, někoho by to třeba nepoznamenalo... nemám moc vzpomínek na ranné dětství, ale vím že mě máma taky po jednom záchvatu vzteku šoupla pod studenou sprchu. Prý jsem to pak už nikdy neudělala. Věřím. Nikdy jsem jí ale ani neřekla, že moje nenávist k ní a pocit strašné urážky a nepochopení jsem zpracovala až jako mnohem větší. Můj dvouletý kluk je přiměřeně vzteklý a trochu víc citlivý a nikdy bych pod sprchu nedala. Vlastně nic, čím bych ho ponížila. Jiné postupy aplikuju - odejdu, popř. ho popadnu a odnesu z "místa činu". Záchvaty vzteku k tomuto věku patří, svědčí spíš o temperamentu a vůlí než o čemkoliv jiném. Někdy mi taky dělá problém na to nezapomenout a nejradši bych mu plácla, ale to přejde i bez takových dospěláckých zkratů:-)
Jsem už dospělá a tudíž schopná se ovládat (narozdíl od malých děcek)- a pokud bych nezvládla pár ječivých záchvatů a reagovala podobně zkratovitě (viz sprcha), co bych dělala až přijdou fakt problémy? :-)
Mějte se
Předchozí