Přidat názor k článku Rodič s kočárkem - má právo na život?

Nevim bud je autorka precitlivela a svuj cestovatelsky "problem" vidi trochu prehnane nebo ja ziji jinde...
Konkretne v sirsim centru Prahy. Manzel ma auto sluzebni, tudiz pro mne k nepouziti, aniz by mne nejak zvlast mrzelo. Problem je parkovani a zacpy. Uprimne z Holesovic na Malou Stranu (puvodni sidlo prace) to tramvaji trva ctvrt hodinku a na dalsi sidlo firmy na Vaclavak taky. Pokud bylo pekne a nepospichala jsem nebo jsme mela kocar zprasenyc tak jsem sla pesky, coz uznavam nejde vzdy a vsude. Cestovala jsem s dcerou prakticky po sestinedeli. Nikdy jsem se nesetkala s pristupem, ze by mne nekdo odmitl nebo odbyl. Nekdy se nekdo nabidnul nebo nabidne sam, pokud ne a nemam zrovna naladu ci "pracovni" kostymove obleceni, tak nekoho poprosim. Slusne a s usmevem. Podekuju a pak jeste jednou "po akci". Jednou mi prave takovy "manazer" v obleku rekl, ze kdyby potkaval takove slunicka (dcera se na nej smala) tak se bude se zvedanim kocarku nabizet sam a rad. Pokud to jde oslovuji mladsi kluky, jedno jaky typek nebo holky. Jednou se mi jedna slecna pred kocarkem diky botam na platforme sesunula pod kocar a pak se tomu holky chechtaly celou cestu, vcetne mne a dcery :-) Cestovaly jsme od mala s trojkolkou Quinny, cca 12 kilo, od roka dosud stridam dvoje golfky cca 6 a 6,5 kg. Kdyz se mi nekdo nabidne ted - pomoc rada uvitam, kdyz ne - capnu kocar s 14 kg vazici dcerou sama.
Co se tyka kontaktu s ostatnima maminkama tak nevim - ja nijak kontakt s kolegynema v praci a kamaradkama na MD neprerusila, takze jsem tyto kontakty nijak nevyhledavala, ale ani se jim nijak nebranila. Par maminek znam od videni, pozdravime se a prohodime par slov, ale takove ty piskovistni a cekarenske tlachy o kakani a bumbani nemusim. To se radsi seznamim pres net jako treba tady na rodine :-)