Ahoj Lízo!
Chápu, že se nikomu nechce přijít do práce s umazaným oblečením, ani pánovi v obleku, ani slečně v běžném oblečení, jako třeba rifle nebo obyčejné kalhoty. Ale taky není pořád škaredé počasí, sníh a bláto, ne? A mě osobně je tak trochu trapně, když vidím nějakou maminku, jak se snaží dostat z nebo do autobusu a klidně si sedět nebo stát. I když si o to neřekne, tak nabídnu pomoc. A to mám ještě vlastní kočárek. Prostě je to podle mě otázka vzájemného respektu. A denní program máme na minuty většinou vypočítaný všichni. I maminky. Taky chodíme na poštu, do banky, nakupovat adt. Moc dobře si pamatuji na dobu, kdy jsem chodila do práce a měla půlroční miminko. Byla jsem vyčerpaná, nevyspalá, všechno jsem taktak stíhala, ale že bych ignorovala třeba maminky s kočárky nebo nepustila sednout starou osobu, to zas ne. Jsem ráda, když mi někdo pomůže, tak proč bych nepomohla někomu i já?
Na druhou stranu by mě ale nikdy nenapadlo blokovat kočárkem průchod na jezdících schodech nebo vyžadovat po ostatních, aby zůstali stát za mnou apod. To by snad měla být samozřejmost, že si člověk stoupne na stranu, aby mohli ostatní volně procházet!
Je to složité a mhlo by se o tom diskutovat hodina. Tak se měj.
Předchozí