Přidat názor k článku Záchvaty vzteku

Taky bydlíme v paneláku a zmínka o něm mi připomněla jednu situaci, když dcerka byla miminko. Od 2 měsíců jsme s malou cvičili dost intenzivně Vojtovku (téměř každou hodinu) a naše slečna zpočátku dávala svou nelibost najevo velmi hlasitě. Po pár dnech jsem potkala sousedku bydlící pod náma, která se mě ptala, cože se to u nás děje, že neustále malá tak hlasitě pláče. Prý že uvažovali, jestli nemají zavolat sociálku. S manželem jsme si říkali, že to třeba byl jen dost špatný pokus o zahájení konverzace, ale dobře nám z toho teda nebylo. Pak se podobné úsměvné narážky na hluk od nás staly pravidlem. Až jednou dcerka byla nemocná a plakala z horečky a sousedka se mě druhý den ptala: copak se to u vás v noci zase dělo? To už jsem nevydržela a ač osoba velmi mírná a ke starším se chovám zdvořile, tak jsem jí důrazně řekla, že kdyby ona měla skoro 40 a polovinu noci prozvracela, tak by ódu na radost taky nepěla. Asi jsem to přehnala, pak mi bylo trapně. Prostě jsem v noci téměř nespala a měla plnou hlavu jiných věcí, ale od té doby takové dotazy nejsou a je to už pár let.
To sice se vztekáním nemá nic společného,jen jsem si na to vzpomněla :-).