Vážená paní Olgo,
upřímně řečeno – už jsem ani nechtěl reagovat, protože stále, byť jinými slovy, píšete o jednom a téže: očkovat a třeba i pod hrozbou soudního příkazu, nebo odebrání sociálních dávek – což je sice názor Věry, ale jistě i s ním souhlasíte…
Reagovat jsem nechtěl proto, že jste mi neodpověděla na otázky v mém posledním příspěvku… Bohužel takto činíte v mnoha svých jiných „vstupech“, konkrétnímu dotazu se vyhnete a pouze se podepisujete pod to, aby byla nadále zachována direktiva státní moci v otázkách zdraví - tedy i očkování; jakýsi pseudosocialismus.
Přesto - promiňte mi další otázku: jak vlastně vnímáte člověka? Jako „něco“, co se prostě náhodou jednoho dne narodí, a pak časem zemře – a… NIC…? Jedině v případě tohoto pohledu můžete nadále tvrdošíjně obhajovat nejen očkování, nýbrž obecné přístupy medicíny jako takové. Samozřejmě – vyjmenujete x příkladů, jak je pro všechny přínosem a nezastupitelná, a jak si dnes život bez ní vůbec nemůžeme představit. Co bychom si počali?
A když vám uvedu x příkladů já, kdy vědecké lékařství selhává na každém druhém kroku, a jen si pyšně namlouvá, jak je skvělé a neomylné, zajisté vše minete jako strom v lese; jako nicotnou informaci od „nějakého laika“, jenž vůbec neví, o čem mluví…
Jistě, strašně mnoho nevím, ale jedno vím jistě: „školské“ lékařství už dávno najelo na slepou kolej, jen si to nechce ani za krejcar přiznat. Neustále honí tu vira, tu zase bakterii, vyhlašuje vítězství nad tou či onou chorobou… a že za tímto rádoby „vítězstvím“ zůstává tak často spálená pláň, strategicky pomlčí… Je totiž úplně scestné být posedlý myšlenkou, že nad nemocemi „jednou“ zvítězíme. A třeba i s pomocí očkování… Takovou hloupost zastávají pouze lidé nevnímaví. Nelze zvítězit ani zničit něco, co existuje z vůle zcela někoho jiného než člověka. A pakliže se začneme uspokojeně domnívat, že: UŽ, svět je bez neštovic…, z opačné strany míří rychlostí blesku cosi nového. (A víte, že svět bez neštovic není?) Uvědomme si, že jakýkoliv boj vyvolá odpor – tedy novou, nekonečnou „válku“ hmotných polarit.
Respektuji Vaše názory, postoje, ale vězte, že jsou v mnohém mylné. Nehodlám tady brojit proti očkování, ostatně a priori vůči němu nevystupuji, jelikož nejsem přesvědčen, že je zcela k ničemu. Avšak jistojistě budu tvrdit, že ty malinké, neviditelné „mršky“ (viry, bakterie) NEJSOU příčinou, proč člověk (zvíře) onemocní, proč se nakazí. Proto i jakékoliv očkování je ve své podstatě pochybné a plné otazníků. De facto chemicky nutí imunitní systém, aby reagoval, aby tvořil protilátky, čímž jej nepředstavitelně oslabují a navádějí ke mnoha jiným odezvám, než by v běžné situaci poklidného vývoje činil. Nadto – sklon (důvody), proč jedinec po setkání s dotyčným lékařskou vědou definovaným agens onemocní, neovlivní – nezruší. Takže vlastně kacířská otázka: nač vůbec očkujeme? Ale ano, očkujme…, avšak zkusme se v tomto občas tak trochu martyriu chovat jako lidé, jež se umějí tolerovat i chápat. Jež nelžou niterně sami sobě a druhým přímo s úšklebky do očí. Buďme lidmi, kteří se dovedou daleko více a citlivěji dívat nejen v úzkém kruhu kolem sebe. Tedy hledající pravdu, nikoliv totalitní systémy, v nichž „pan doktor“ (a jiní) všemu rozumí, a pacient musí zavřít h…- ústa a poslouchat!...
Rodiče, jež své dítě chrání před nástrahami moci, nejsou o nic horší než ti ostatní. Vlastně – náleží k těm ostražitějším a moudřejším. Totiž – jak můžete tvrdit, že ohrožují zdraví svých dětí, když vůbec nevíte, jak by se ono dítě coby dospělé rozhodlo? Rodiče jsou za své dítě odpovědní především v souladu se svým svědomím, které je nade všechny lidské zákony. Je mnohem, mnohem cennější a upřímnějším „darem pro život“, protože svědomí nás řídí neviditelnou rukou nevědomí i podvědomí, a tím nás směruje právě a jen k těm rodičům, jimž se máme (můžeme) narodit. A z pohledu této reality běhu a zákonů Vesmíru nelze kterékoliv rodiče vinit… vlastně z čehokoliv, ať to zní sebevíc neuvěřitelně…
Závěrem mého vstupu už jen jedinou poznámku: pokud neznáte např. knihu dr. Buchwalda „Očkování – obchod se strachem“ a nebo „Co vám lékaři neřeknou“ americké novinářky Lynne Mc Taggartové, zkuste si je přečíst. Možná pak již nebudete tvrdit, že na „rebelující“ a nebo spíše: ptající se rodiče je nutné urychleně seslat hromadu tmy v podobě pochybných soudních rozhodnutí. A pokud přesto svůj postoj ani o milimetr nezměníte, je mi vás upřímně líto. S pozdravem P.
P.S. Nikde jsem neuvedl a nemyslím si, že u nás ročně umírají desítky dětí v souvislosti s vakcinací. Nezlobte se, opravdu překrucujete.
Předchozí