Přidat názor k článku Rodič s kočárkem - má právo na život?

Milá Vero,

jako matka jsme fakt každá jiná. Názory Petry, na které jsi reagovala, třeba mně nepřijdou vůbec nijak divné a v mnohém s ní souhlasím.

Já jsem nepociťovala žádnou pýchu na své mateřství ani jsem si nepřipadala nijak důležitá. Naopak jsem měla pocit, že okolí spíše otravuju a byla jsem ráda, že jsem to miminkovské období přežila. Souhlasím s názorem: "Kdo se na to necítí, tak ať sedí doma na zadku." Já jsem se na jízdu MHD taky necítila a začala jsem jezdit, až synek seděl v golfáčích. Proč bych měla za každou cenu rajsovat s miminem po šalinách, aby mě okolí obdivovalo jako hrdou matku, to teda nechápu.

Že by mi okolí mělo vyjadřovat úctu a obdiv mě v životě ani ve snu nenapadlo a ani to nečiním vůči jiným - proboha, to myslíš vážně? Jestli někdo cítí, že by to tak mělo být, tak to je jeho problém. Já na tom, že žena má děti (příp. 1 dítě), nevidím nic tak extrovního; je to přece úplně normální, nebo snad ne?