Přidat názor k článku Rodič s kočárkem - má právo na život?

Milé mamky,
mám doma puboše 14 a 12 let, ale mateřská dovolená patří stále k nočním můrám. V pubertě je to jiné,ale hlavně nemusíte stále s dítetem stylem, " jen tam, kam dojde Péťa". Když bylo synkovi 17 měsíců měsíců, narodila se mi dcerka. Obě tehotenství byla rizikvá, tak jsem s ním předtím taky moc nejezdila a se dvěma špunty to fakt nešlo. Malý měl dřevenou sedačku z prkýnka a opěradla na sáňky a tam byla přimontovaná na kočárku. S tímto monstrem by mě pustili do autobusu, ale nikdo nepomohl a sama jsem to nezvládala. Osvobození znamenalo až objevení kočátku Hauck, který jsem obouruč zvládla sama. Tak nástup znamenal mávnout, nacpat Petra dovnitř a zvednout kočárek a vejít sama. Postup ven- nejdřív kočárek vyhodit ven- vyndat a pak se drát mezi lidmi vystupujícími zpět pro syna. Nakonec jsem dovedla bravurně tak, že jsem dopravila autobusem kromě dětí i vánoční stromek. Souhlasím s tvrzením, že pomáhají mladší muži, občas i kluci kolem 15 se sami nabídli, holky jak kdy spíš se synem, důchodci měli vesměs hlavy otočené a nedoslýchali nebo problémy se zády, takže nesmějí nic zvedat. Happy end znamenalo, když oba špunti měli batůžky se svačinkou na zádech a já batoh s " jídlo, pití, živobytí" a nástup zvládali s mírnou dopomocí sami. Jinak eskalátory s hyperaktivním dvouletým a veselou půlroční v kočárku jsou ňamka jamy o sobě.
Zdar a sílu všem maminám
Iva