musím přispět taky se svou troškou do mlýna. Máme čerstvě narozené mimi, ještě jsme s ním venku nebyli. V Praze jsme si ale kupovali kočárek, jeli jsme s ním prakticky přes celé město metrem, já jsem měla dost velké bříško, nikdy se mi nestalo, že by mě někdo nepustil sednout. Na prázdný kočárek se všichni usmívali (je to trojkombinace, takže byla naložená i autosedačka a všechny možné pláštěnky apod. - byla toho docela hromada), dokonce jeden zvláštně vypadající mladík ukazoval vztyčený palec, jak se mu naše kára líbila 8-))).
Manžel, nadšený z bříška a kočárku si všiml, že u dveří stojí ne zrovna křehce vypadající dívka, které z bederních kalhot vykukovalo docela velké břicho, tak hned vyskočil a nabízel jí své místo k sezení. Ta se na něho dost nechápavě dívala a ptala se proč. On si chudák myslel, že je těhotná, brzy zjistil, že ne (a já se bála, že dostane do zubů 8-))))).
A včil babo raď.... 8-))))
Každopádně za zeptání člověk nic nedá, ani na jedné straně.
Předchozí